Zvířata

Jak jsem už zmiňovala ve starším příspěvku- začala jsem s kreslením zvířat. Zatím teda ne podle živých modelů ale jen podle fotek. Konečně jsem využila toho, že si od dětství vystřihuji obrázky z kalendářů :-).

Vždycky jsem se tomu vyhýbala, protože mě naprosto dostatečně odradily všechny ty druhy srstí a jemné chloupky (třeba u koček). Ale pak jednou, když mě už přestali bavit lidi (spíš došly nápady, koho kreslit), rozhodla jsem se zkusit i nějaké to zvířátko. První byl pes. Bohužel měl tak roztomilý výraz, že se to ani nedalo nakreslit :-).

Tady je na ukázku první pejsek.

původně roztomilý pejsek

Používala jsem křídové tužky (spíš křídy v tužkách), což bylo občas docela náročné, protože stačilo omylem přejet rukou po výkresu a mohla jsem začít znovu.

Krátce potom jsem zkusila kočku. Vlastně spíš koťátko. Má totiž modré oči :-). A protože modré oči naprosto zbožňuji, prostě jsem to musela zkusit.

A to je ona/ono.

Modrooká princezna

I na kočku jsem používala křídy. Ale mimo to i modrou a růžovou pastelku (KOH-I-NOOR).

Poté opět následoval pes. Když už jsem investovala do té modré pastelky, musela jsem ji přece využít znova, ne? :-) Takže ano- zase má modré oči.

A takhle tedy vypadá druhý pejsek.

Vysmátý chlupáč

Obrázky jsou z léta 2014. 

Krom pejsků a kočky jsem ještě zkoušela zlatou rybku. Tu jsem kreslila podle videa na Youtube. Má vytvářet dojem, že plave. Takové vlastně skoro 3D. Rozdíl od 3D obrázku je ale v tom, že vypadá prostorově i když se vyfotí zvrchu nebo oskenuje.

Tady je jedna chycená plnitelka přání.

,,zlatá" rybka

Není sice úplně zlatá, ale i tak ji zlatou považuji.
Kreslila jsem ji Giocondami (opět KOH-I-NOOR) a pak tužkami, které jsem našla a hodily se mi.

Tolik teda zatím k mým pokusům o kreslení zvířat. Doufám, že se tvorba líbí a pokud máte chuť, nebo něco na srdci, zanechte vzkaz v komentářích ;-).

Jak šel čas...

Často přemýšlím nad tím, jak dlouho už vlastně kreslím.

Dost záleží na tom, co se vlastně pokládá za ,,kreslení". Protože třeba obrázky z mého útlého dětství bych nejradši vymazala z paměti všech, co je kdy viděli. Nedej bože, když si je ještě ke všemu někde vystavili a doteď se neobtěžovali udělit očím ostatních milost a sundat je. Vzpomínám si ale, že na obrázky koně jsem byla dlouhou dobu pyšná. Přitom to ani nebylo mnou nějak zvlášť oblíbené zvíře.
Kdybych ale za začátek kreslení pokládala dobu, kdy jsem se tomu věnovala s větším nadšením, lepšími tužkami a hlavně s větší sebereflexí, bylo by to pravděpodobně někdy začátkem roku 2013.
Jen pro představu- fotka z dubna 2013.

První pokus o autoportrét

Tenkrát jsem to brala za vrchol svého ,,umění", teď jsem musela trošku bojovat sama se sebou, abych sem tu fotku vůbec dala.
 

Někdy v té době jsem kreslení začala chápat jako zachycení něčeho, co vidím, cítím nebo si jen předtavuji. Protože třeba focením nikdy nemůžu získat to, co kreslením. S tužkou a trochou fantazie můžu přenést na papír a vůbec do hmotné formy cokoliv, co se mi zrodí v hlavě. Za to s foťákem, klidně i s nejlepším existujícím, můžu maximálně zachytit existující věci. A to se mi na tom líbí nejvíc. Ať je skutečnost jakákoliv, můžu si ji nakreslit, jak chci já. Proto jsem se rozhodla, že se to naučím pořádně.
 

Postupem času jsem kreslila víc a víc. Koupila jsem si nějaké umělecké tužky a zkoušela s nimi kreslit další obrázky (především portréty). Možná by to šlo líp, kdybych věděla, jak se s nimi pracuje :-). Jenže mně se nechtělo číst a sledovat videa. Já jsem chtěla zkoušet. Všechno pěkně rychle a bez námahy. Až po nějaké době (asi po roce) jsem se naučila trpělivosti a zaměřila se na detaily.
Tohle je fotka ze září 2014.

Další z mých autoportrétů

Začala jsem kreslit i zvířata, 3D obrázky, naučila se s akvarelovými pastelkami a hlavně dokázala sama sobě, že když tomu obětuju čas, nervy a sem tam zlomenou tuhu, dokážu se posunout dál. Jednou bych se chtěla dostat na takovou úroveň, abych dokázala několika tahy zachytit okamžik nebo nějakou osobu. Bez toho, abych musela hodiny civět na fotku nebo kteroukoliv jinou předlohu.