Po opravdu dlouhé době jsem se konečně dostala k uskutečnění nápadu, který mi už od září leží v hlavě, takže právě o této události bude následujících několik odstavců.
Začátkem nového školního roku 2015/2016 jsem se zúčastnila víkendového kurzu ,,Křída a rudka pro pokročilejší", který jsem si objednala přes Slevomat. Vzhledem k tomu, že jsem se už jednou výtvarného kurzu účastnila, věděla jsem, co mě čeká. No, nebo jsem si to alespoň myslela...
Nejdřív jsem totiž musela poslat nějaké své výtvory (přes e-mail), aby věděli, k jak moc pokročilým mě mají zařadit. Jenže jak se později ukázalo, nebylo to vůbec potřeba (později vysvětlím).
DEN 1
Když jsem přišla v daný den na místo určení, překvapilo mě, kolik lidí se tohoto kurzu účastní. Především těch několik dětí (ve věku okolo 9-10 let, ale můj odhad je natolik špatný, že radši počítejte +- tři roky :-D). Přišla jsem poměrně na čas, takže moc volných míst už nebylo. Vybrala jsem si systematicky právě to nejhorší - tedy zády k lektorům (nedobrovolně samozřejmě). Další překvapení přišlo v podobě pomůcek. Lektor nám rozdával ubrousky, tužky, gumy a ,,uchošťoury" (omlouvám se za tento výraz, ale nenapadá mě, jak jinak to nazvat, tak snad si rozumíme :-D). Když jsem dostala do rukou stoh papírů, na kterých byly obličeje známých lidí (opět jsem většinu z těchto celebrit neznala), napadlo mě, že je tu něco špatně, protože stejný průběh měl kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou, který jsem absolvovala minulý rok. Po chvíli mi to nedalo a zeptala se, jestli jsem tu správně na kurzu ,,křídy a rudky...". Nakonec se tedy ukázalo, že jsem sice trefila místnost, ale moje lektorka sedí u jiného stolu. Byla jsem totiž JEDINÁ zájemkyně o tento kurz, což nakonec vůbec nevadilo, protože jsem měla vlastně takovou soukromou výuku. Ale koho by napadlo, že nechají dva kurzy v jedné místnosti současně?
Abych se rozkreslila a lektorka, která byla mimochodem naprosto skvělá, zjistila, co zvládnu a co ne, dala mi předlohu s baletkami a k tomu krabičku křídových pastelů. Mohla jsem si vybrat barvy a tóny, jaké jsem chtěla, takže jsem se nemusela držet barevnosti předlohy.
Jak tedy můžete vidět na obrázku, pustila jsem se do spíše dívčích odstínů (předloha byla laděna do modré s červenými drobnostmi). S tímto prvním obrázkem byla lektorka spokojená a usoudila, že mi nebude muset vykládat úplné základy práce s tímto materiálem.
Dalším mým úkolem bylo zachycení jiné baletky. tentokrát bylo cílem zaměřit se na jednotlivé odstíny, světlo a stín a také vystihnout pohyb.
Sice se zdá, že má neúměrně dlouhou nohu, ale mám pocit, že na předloze to vytvářelo podobný dojem.
Po obědě (kurz probíhal v hotelu, jehož součástí byla restaurace) jsme přešly (v tomto případě se nejedná o hrubku, ale já i moje lektorka jsme ženy, takže tvrdá koncovka ,,y" je na místě :-)) od postav ke krajinám. U kresby této tématiky jsem se naučila správně volit rozvrstvení jednotlivých barev (napřed jednolitý barevný podklad a následně jednotlivé tahy od tmavých po světlé barvy, aby vše vyniklo).
První kresbou z ,,krajinkové série" byl tento obrázek:
Není to sice krajina, ale kytky jsou taky z přírody, ne? A příroda je v krajině...nebo naopak? Tak, či tak, šlo spíš o barvy než o tvary, na rozdíl od postav.
K dalšímu procvičování barev, stínů a hlavně vystihnutí vzdáleností jsem dostala na výběr několik předloh (obrázky se stromy, parky...). Vybrala jsem si ten nejbarevnější (aby to náhodou nebylo moc snadné) a vytvořila následující obrázek.
Působí to sice dost přeplácaně, teda aspoň podle mě, ale opravdu to tak na té předloze bylo! :-D
Sama jsem občas nevěřila, že zrovna tyto barvy (třeba fialová) patří na obrázek s tímto motivem, ale hned o pár hodin později jsem se o tom venku přesvědčila sama - když jsem šla na autobus, bylo na obloze naprosto neuvěřitelné množství barev a tónů! Proto už teď s klidným srdcem plácám barvy, které mě napadnou a pořád ve mně zůstává ta špetka naděje, že to nebude na vyhození.
Poslední výtvor prvního dne...už jsem zmiňovala, že to byl víkendový kurz?...mě ze začátku lehce vyděsil. Lektorka mi totiž dala na výběr z několika barev takových ,,spešl" tvrdých papírů s hodně drsnou texturou, které mimo jiné taky vypadaly opravdu draze, takže bylo na místě je jen tak pro nic za nic nezničit. Zvlášť když mi byla dána taková důvěra. Vybrala jsem si tmavě šedý, protože se mi líbil k té bustě Mikoláše Alše, kterou mezitím lektorka položila na stůl.
Protože jsem si vážně nevěřila, bylo mi dovoleno udělat si nákres na klasický měkký papír.
Obrázek je dost velký, proto jsem ho musela vyfotit. Pravděpodobně to ovlivnilo kvalitu, takže výmluva je na světě :-).
Po tomto nákresu jsem se odhodlala i na ten ,,super-papír", jenže jsem to nestihla celé. Zbytek jsem dodělávala následující den.
DEN 2
Všímavému pozorovateli určitě neuniklo, že si tito dva pánové nejsou moc podobní (přestože se jedná o jednu osobu). Ráda bych tuto skutečnost nějak objasnila, ale bohužel sama neznám důvod :-D. Nejspíš to bude úhlem pohledu a aktuální (ne)šikovností.
Potom jsme přešly k rudce. Na práci s tímto materiálem jsem se těšila, protože přesto, že jsem si ji sama domů pořídila, moc s tím neumím (...názorná ukázka toho, jak se dají v jedné větě použít tři rody pro označení jedné věci).
Před první kresbou jsem se jen učila vytvářet různé tahy a stínovat. Rozdíl oproti uhlu nebo křídě je hlavně v tom, že rudka se nějak nemaže, takže veškerá snaha o stínování je v jemných tazích a hustota čar právě udává světlo/stín.
U této kresby šlo především o vystihnutí perspektivy a odlišení vzdáleností. Což bylo samozřejmě důsledkem stínování. Určitě řadě z vás neuniklo, že obrázek není dokončen. To je proto, že tu hadru už nebavilo sedět na židli, tak se z toho složila...ne, prostě jsem jen pomalá a byl čas přejít k dalšímu úkolu :-).
Není mi úplně jasné, proč mám z rudky tak málo obrázků, ale matně si vybavuji, že mi to dost trvalo (tím, že se rudka nemaže, trvá daleko déle pokrýt celou plochu). Navíc některé obrázky jsem si nenechávala. Byly spíše zkušební (např. jsem kreslila svoji lektorku).
A právě po těchto cvičeních jsem byla opět připuštěna k tomu ,,hustému papíru". Tentokrát mi byla předlohou slečna z fotky, kterou jsem si vybrala z několika dalších. Dost možná je známá, ale já a celebrity...
Jak si můžete všimnout na fotce, povedlo se mi znehodnotit papír svoji nešikovností, proto mi lektorka tužkou naznačila, co mám spravit a na další papír jsem to zkusila znovu.
U této fotky je bohužel levý dolní roh přesvětlený, ale jinak to moc nešlo. Při druhém pokusu jsem změnila barvu papíru i rudky (existuje totiž více variant - od tmavošedé až po světle červenou). Tentokrát jsem se už dopracovala i k oblečení. Musím ale uznat, že s rudkou jsou to daleko větší nervy, protože co jednou nakreslím už nevezmu zpět (je to jako mluvení...akorát u kreslení víc přemýšlím :-)).
To by bylo teda vše z mé zkušenosti s tímto kurzem, ale kdyby někoho zajímalo něco víc, klidně pište komentáře, nebo se ptejte (vy, co mě znáte).
Děkuji za přečtení, nebo aspoň za tu námahu sjet až sem. :-)
Abych se rozkreslila a lektorka, která byla mimochodem naprosto skvělá, zjistila, co zvládnu a co ne, dala mi předlohu s baletkami a k tomu krabičku křídových pastelů. Mohla jsem si vybrat barvy a tóny, jaké jsem chtěla, takže jsem se nemusela držet barevnosti předlohy.
 |
| křídové tanečnice |
Jak tedy můžete vidět na obrázku, pustila jsem se do spíše dívčích odstínů (předloha byla laděna do modré s červenými drobnostmi). S tímto prvním obrázkem byla lektorka spokojená a usoudila, že mi nebude muset vykládat úplné základy práce s tímto materiálem.
Dalším mým úkolem bylo zachycení jiné baletky. tentokrát bylo cílem zaměřit se na jednotlivé odstíny, světlo a stín a také vystihnout pohyb.
 |
| baletka v modrém podání |
Po obědě (kurz probíhal v hotelu, jehož součástí byla restaurace) jsme přešly (v tomto případě se nejedná o hrubku, ale já i moje lektorka jsme ženy, takže tvrdá koncovka ,,y" je na místě :-)) od postav ke krajinám. U kresby této tématiky jsem se naučila správně volit rozvrstvení jednotlivých barev (napřed jednolitý barevný podklad a následně jednotlivé tahy od tmavých po světlé barvy, aby vše vyniklo).
První kresbou z ,,krajinkové série" byl tento obrázek:
 |
| Kytky kam se podíváš |
K dalšímu procvičování barev, stínů a hlavně vystihnutí vzdáleností jsem dostala na výběr několik předloh (obrázky se stromy, parky...). Vybrala jsem si ten nejbarevnější (aby to náhodou nebylo moc snadné) a vytvořila následující obrázek.
 |
| Přírodně umělé barvy |
Sama jsem občas nevěřila, že zrovna tyto barvy (třeba fialová) patří na obrázek s tímto motivem, ale hned o pár hodin později jsem se o tom venku přesvědčila sama - když jsem šla na autobus, bylo na obloze naprosto neuvěřitelné množství barev a tónů! Proto už teď s klidným srdcem plácám barvy, které mě napadnou a pořád ve mně zůstává ta špetka naděje, že to nebude na vyhození.
Poslední výtvor prvního dne...už jsem zmiňovala, že to byl víkendový kurz?...mě ze začátku lehce vyděsil. Lektorka mi totiž dala na výběr z několika barev takových ,,spešl" tvrdých papírů s hodně drsnou texturou, které mimo jiné taky vypadaly opravdu draze, takže bylo na místě je jen tak pro nic za nic nezničit. Zvlášť když mi byla dána taková důvěra. Vybrala jsem si tmavě šedý, protože se mi líbil k té bustě Mikoláše Alše, kterou mezitím lektorka položila na stůl.
Protože jsem si vážně nevěřila, bylo mi dovoleno udělat si nákres na klasický měkký papír.
 |
| Hlavička velikána (Mikoláš Aleš) č. 1 |
Po tomto nákresu jsem se odhodlala i na ten ,,super-papír", jenže jsem to nestihla celé. Zbytek jsem dodělávala následující den.
DEN 2
 |
| Hlavička velikána (Mikoláš Aleš) č. 2 |
Potom jsme přešly k rudce. Na práci s tímto materiálem jsem se těšila, protože přesto, že jsem si ji sama domů pořídila, moc s tím neumím (...názorná ukázka toho, jak se dají v jedné větě použít tři rody pro označení jedné věci).
Před první kresbou jsem se jen učila vytvářet různé tahy a stínovat. Rozdíl oproti uhlu nebo křídě je hlavně v tom, že rudka se nějak nemaže, takže veškerá snaha o stínování je v jemných tazích a hustota čar právě udává světlo/stín.
 |
| sedící hadra |
Není mi úplně jasné, proč mám z rudky tak málo obrázků, ale matně si vybavuji, že mi to dost trvalo (tím, že se rudka nemaže, trvá daleko déle pokrýt celou plochu). Navíc některé obrázky jsem si nenechávala. Byly spíše zkušební (např. jsem kreslila svoji lektorku).
A právě po těchto cvičeních jsem byla opět připuštěna k tomu ,,hustému papíru". Tentokrát mi byla předlohou slečna z fotky, kterou jsem si vybrala z několika dalších. Dost možná je známá, ale já a celebrity...
 |
| špatný pokus taky pokus |
 |
| druhý pokus o neznámou tajemnou |
To by bylo teda vše z mé zkušenosti s tímto kurzem, ale kdyby někoho zajímalo něco víc, klidně pište komentáře, nebo se ptejte (vy, co mě znáte).
Děkuji za přečtení, nebo aspoň za tu námahu sjet až sem. :-)
