STUDIJNÍ KRESBA A MALBA - zdokonalování pod odbornějším vedením

Od září 2014 chodím do výtvarky pod vedením DDM. Ne, že by mi kreslení a malování doma nestačilo, ale člověk se v činnosti nejvíce zdokonalí, když na něj dohlíží odborník. Přihlásila jsem se tedy na STUDIJNÍ KRESBU A MALBU. Mám to hned naproti škole, takže po vyučování stačí jen přeběhnout silnici a voilà - jsem na místě :-).

Naše první práce byla založená na schopnosti míchání barev a oblíbených kombinacích. Každá (jsme tam samé holky) si vzala jeden kámen a vybrala na něm určitý detail, který chtěla malovat. Potom jsme dostaly k dispozici několik tub temperových barev a vymáčkly je na paletu. Měly jsme modrou, červenou, zelenou a žlutou. Já jsem si zelenou nebrala, protože mi bylo od začátku jasné, které barvy bude mít můj výkres na sobě. Naším úkolem totiž bylo přenést zvolenou část kamene na papír a používat přitom naše oblíbené barvy s ohledem na ,,světlo" a ,,stín". Miluju barvu oblohy při západu slunce. To jsem si ale uvědomila až po tom, co jsem se zadívala na svůj obrázek a přemýšlela, proč jsem použila právě tyto barvy. Dala bych sem fotku, ale momentálně je mezi vystavenými obrázky v Moravské filharmonii v Mozartově sále, takže ji přidám možná později.

Následující výtvarku (míváme dvě hodiny) jsme měly za použití stejných barev, jako u kamene, namalovat výhled z našeho domu (okna, balkonu,...). S tímto úkolem jsem měla lehce problém, protože je pro mě těžké vybavit si z hlavy určitý pohled. Kromě toho - mám v pokoji střešní okna, takže nic než oblohu bych malovat nemohla. Proto jsem se rozhodla namalovat krajinu kousek od našeho domu. Je tam pole, pár stromů (lidově řečeno ,,hájek") a v dáli sousední město. 

Fotku tohoto výtvoru (bohužel) mám. 

západ slunce nad polem

Je to už déle, co jsem tento obrázek malovala, takže je docela normální, že už se mi nelíbí. Ale aspoň můžu mít pocit, že jsem se od té doby zlepšila, když si teď sama uvědomuji chyby svého staršího výtvoru. I když zrovna v tomto případě jsem je viděla už tenkrát :-D.

U míchání barev jsme zůstaly i v dalších dvou hodinách. Učily jsme se napojovat odstíny barev. Na bílém papíru jsme udělaly třemi barvami - modrou, červenou a žlutou - tři ,,kapance" (netuším, jak jinak nazvat tu prapodivnost vzniklou kapnutím barvy na papír) do pomyslného trojúhelníku a potom jsme se je snažily plynule propojit.

Je mi jasné, že z mého ,,superpopisu" si nikdo nemůže představit nic konkrétního, proto přikládám fotografii.

barevné spektrum

V jednu chvíli to vypadalo opravdu nadějně... ale potom se ke mně vrátila má obvyklá ,,levost" a přechod z červené na modrou a z modré (potom už zelené) na žlutou se nějak zmršil. Ono se to nezdá, ale není to úplně nejjednodušší.

I v další hodině jsme pokračovaly s temperami. Tentokrát jsme se ale přemístily k malířským stojanům. Pro mě to bylo první setkání s tímto skvělým kusem dřeva, takže jsem z toho měla dvojnásobnou radost. Malovaly jsme zátiší. Na dřevěném podstavci byla mísa s různými druhy dýní. Pod mísou byl šátek a jakási batikovaná hadra. Za tím vším byl malířský stojan s přehozeným zeleným plátnem. Do barev jsme měly přimíchané lepidlo (tuším, že Herkules - co taky jiného, když není po ruce slepice s čerstvě sneseným vejcem ;-)), aby měly barvy hezčí odstín a konzistenci. Když bylo mé ,,veledílo" hotové, cítila jsem se opravdu umělecky. Tento pocit mě ale přešel ve chvíli, kdy obraz zaschl. Na to si člověk prostě musí zvyknout - každý výtvor malovaný barvami vypadá za mokra (čerstva) lépe. 

Tady je tedy mé zátiší (milovníci Spongeboba si mohou přimyslet ,,Bikin") :-).

zátiší s dýněmi

Tato práce trvala o něco déle (dvě výtvarky, takže celkem čtyři hodiny). Proto se také kvalita trochu změnila - bylo těžké po týdnu namíchat stejné odstíny barev. Je tedy možné, že původní verze byla vydařenější. Konkrétně ta zelená dýně, či co to je, měla při první hodině hezčí barvu. 

Úkolem následující výtvarky bylo zachycení dalšího zátiší. Tentokrát jsme však měly k dispozici pastely. Byla jsem ráda. Vždycky, když si můžu vybrat mezi suchou a mokrou (nebo prostě temperovou/vodovkovou/jakoukoliv jinou) technikou, vyberu si tu suchou (tužka, uhel, pastel,...). Naším modelem byly bundy. Dokonce i moje si ,,zahrála" :-). Pověsily jsme je na podložku na malířském stojanu, samy jsme si stouply každá ke svému (stojanu) a snažily se zachytit odlišnost materiálů. I tato práce nám trvala více hodin.

A tady je moje dílo s mojí bundou (úplně nalevo) a šálou (ta jediná, co tam je).

Bundy (prý ,,setkání přátel")

S tímto obrazem jsem byla vcelku spokojená. Po dokončení se to zafiksovalo sprejem (Fiksativem). To lehce změnilo odstín barev - ztmavilo je to. Akorát ta moje bunda si není, chudák, vůbec podobná. Ještě štěstí, že se neviděla.

V jedné z dalších výtvarek jsme se opět vrátily ke stojanům, tentokrát ale s uhlem a tužkou. Dokonce jsme měly modelku (slečnu z vysoké školy), která nám celé dvě hodiny seděla a my jsme ji kreslily. Ale nemyslím si, že by to bylo nějak nepohodlné - dokonce měla dvě židle :-). 

U kreslení postavy bylo nejdůležitější správně rozvrhnout jednotlivé části těla. Měly jsme to o to těžší, že slečna byla v polo-lehu, takže neplatila stejná pravidla jako u rovně stojící, ani u sedící postavy. Shodou okolností, ve školní výtvarce držíme krok a děláme stejné věci, jako v té v DDM, takže jsem měla v některých věcech trochu větší přehled (jako třeba proporce nebo perspektivu). Dokonce mám obě výtvarky v jeden den :-D, takže když se zrovna nedaří, je to dvojitě nepříjemné.

Ale zpět ke kreslení postavy. Tohle je můj výsledek.

Sedo-ležící postava

Určitě Vám neuniklo, že slečně chybí chodidla a ta druhá, dříve zmiňovaná, židle. Pro obojí mám ale výmluvu! Zaprvé - chodila jsem nikdy kreslit neuměla, neumím a nejspíš to můj osud ani neplánuje... původně tam teda byla, ale i naše učitelka usoudila, že bude lepší jejich dokreslení nechat na dobu neurčitou. Zadruhé - co se týče té židle, tu jsem jednoduše nestihla :-). Vlastně kdybych to tu neprozrazovala, ale jednoduše to označila za ,,autorský záměr", mohla bych z toho vyjít jako vítěz. Pokud jde o výraz postavy, také bych to nějak nerozmazávala. Jak jinak by se měl tvářit člověk bez chodidel a židle? No právě :-).

Ve výtvarce jsme si dokonce jednou zkusily keramiku na hrnčířském kruhu. To ale není kreslení, takže to tu nebudu nějak rozebírat (nehledě na to, že vzniklé produkty ještě pořád nemám u sebe). 

Od kreslení postavy jsme samozřejmě vytvořily ještě hodně obrazů, ale ty jsme ještě nedostaly domů (až na konci pololetí).

Doufám, že se alespoň jeden čtenář pročetl až sem. Pokud ano, chtěla bych Ti poděkovat, protože někdo tak soucitný a trpělivý se jen tak nenajde :-).

Pozn.: Omlouvám se za možnou špatnou kvalitu fotek - všechno jsou to velké formáty (A3 - A1), takže jsem je musela místo skenování fotit.